J. Rösner – Spiritismus ve Slezsku – Administrace „Spiritistické Revue“ v Radvanicích ve Slezsku 1927
Z historie spiritismu ve Slezsku
Nástup materialismu vyvolával v podvědomí lidí touhu po spojení s duchovnem. Objevují se v ústním podání zážitky se spojením s duchovním světem, se setkáváními se zemřelými. Spiritismus přichází ze západu, Ameriky, k nám z Německa. Vznikají vědecké spolky pro zkoumání spiritistických jevů, aby vysvětlily posmrtný život. U nás na ostravsku se šíří rychle. Louky, Karviná, Petřvald, Bludovice, Těšín, Bystřice, Třinec, Lutyně, Ostrava, Hrušov, Frýdek…
V roce 1911 vzniká v Čechách organizace spiritistů, „Bratrské sdružení československých spiritistů“ a v příštím roce se vytváří toto sdružení samostatně ve Slezsku. Prvními důvěrníky jsou Jan Kuchař a Jan Rösner, později vydavatelé časopisu „Spiritistická Revue“.
Nová organizace přinesla s sebou řád, podle něhož se hnutí dělilo na místní střediska – kruhy, v čele s důvěrníkem. Pracují dodnes.
Řád zajišťoval nejen organizační oblast, bádání, ale také dohlížel na vzdělávání a převýchovu stoupenců, na jejich převýchovu, očištění charakteru, studium, dodržování duchovních zásad. Byla to nemalá práce, ale přinášela úspěch. Otcové se stávali dobrými otci a manželi, ženy pozvolna začaly přetvářet své domácnosti k lepšímu, alkohol, tabák mizí. Mnohé rodiny začínají novou, láskyplnější dráhu. Bylo to dobrovolné semknutí.
Sdružení působilo blahodárně nejen uvnitř stoupenců, ale také navenek. Spiritismus se očistil od prvotních, začátečnických, primitivních přívěsků a začal pořádat výstavy medijních kreseb, byl postaven spiritistický dům v Radvanicích jako první v celém bývalém Rakousko-Uhersku. V roce 1920 byl založen „Spiritistický spolek Bratrství v Radvanicích ve Slezsku“ jakožto centrum slezského hnutí spiritistického.
Cesta spiritismu – návrat smyslu života
Spiritismus probouzel a probouzí velmi silně zájem lidí. Hlásí se stále noví stoupenci, noví zájemci zklamaní světem. Hledají odpovědi na životní otázky, hledají nová utišení svého ducha a života, hledají sílu a radu. Z obětí alkoholu, různých vášní, karbaníků, hýřilů se stávají řádní otcové, dobré matky, řádní občané. Ze stoupenců hesla „žít a hodně si užít“ dochází k přesvědčení, že lze žít lépe a užitečněji. Stará dogmata neuspokojují, hledají se nová.
V počátcích ne každý měl odvahu se veřejně přihlásit k novým spiritistickým názorům, stoupenci byli vystavováni posměškům, úšklebkům, dokonce perzekucím. Tím, jak seskupení rostlo, tyto nedostatky ustupovaly, a naopak řádným a mravním životem si spiritisté získávali úctu a autoritu. Do spolku přicházeli také takoví, kteří se neztotožnili s přísnými mravními zásadami a brzy odešli.
Spiritisté zaznamenávali a fotografovali různé vzácné jevy, které přicházely z duchovního světa, zaznamenávali medijní projevy, sny, vidění, astrologické předpovědi různých událostí. Toto přinášelo neocenitelné služby v různých životních zápasech, životních bojích. Všímali si rad a poučení přicházející z duchovní říše a dokázali je využívat ve svůj prospěch. Tím se dokázali vyhnout mnohým životním svízelům či katastrofám.
Co spiritisté chtějí
Pod slovem spiritista rozumíme nejen stoupence nauk spiritistických, ale také se k tomu druží obraz člověka nového, oduševnělého, vědomého a převychovaného, prostého vášní a náruživostí.
Chceme šťastné a zdokonalené lidstvo. Chceme sbratření lidstva, avšak především usilujeme uplatnit tyto snahy v našich řadách a na nás samých. Jako lidé jsme bytosti zdokonalitelné a vzdělávat se v tomto je přirozenou povinností každého člověka. Nevědomost je největší překážkou pokroku, a proto je třeba se vzdělávat a poznáním osvětlovat svoji životní dráhu.
Pokrok člověka si razí cestu různými překážkami a úskalími, výchova v rodině, ve škole a sebepoznání má být nápomocné. S pokrokem člověka mění se i jeho okolí, jeho poměry. Převychovaný člověk už nebude nadále bílým otrokem, zná svá práva a plní své povinnosti.
V bytosti lidské jsou skryty síly, které poznány, probuzeny a využity, ulehčují jejich dráhu a činí ji způsobilou širšího rozpětí v hledání pravdy, činí ji moudřejší a lepší.
Respektujeme každé, byť i protichůdné přesvědčení, není-li na újmu lidskému pokroku, zdraví a veřejnému pořádku.
Člověk je složkou viditelnou i neviditelnou a má-li jeho život být řešen, musí se tak díti ze stanoviska hmotného i duševního. Čím jemnější a pokročilejší bude člověk, tím více porozumí utajenému vnitřnímu životu. Nestačí spokojit se s povrchním nazíráním, ale je třeba bádat, studovat, a hlavně přenášet tyto poznatky do života. Tím se dosáhne pokroku svého ale i celého okolí.
Odstraňováním závisti, nenávisti, pomluv, sobectví a různého zla, ujme se a bude v lidech vzkvétat láska, poznávat se pravda, která promění život a učiní ho šťastnější.
Chceme člověka volného, svobodného, což v prvé řadě záleží na něm samém, na jeho rozvoji a sebevychování. Má-li člověk být volný, nesmí zotročovat sebe ani jiné.
Zavrhujeme alkohol, který ničí rozum, rodinné štěstí, zmenšuje schopnosti k pokroku a vzdělání, činí člověka hrubým, zaostalým a ničí lidské zdraví.
Zavrhujeme kouření, které je stejně jako alkohol velkým nepřítelem lidstva.
Voláme po návratu k čistému a přirozenému životu. I němá tvář, stojící pod úrovní člověka, je určitým stádiem na evoluční vývojové dráze ve Vesmíru, a proto jest nám zabíjení tvorů nepovolaným a násilným zasahováním ve vývojové zákony přírody. Stáváme se vegetariány.
Jsme plně přesvědčeni, že člověk sám je strůjcem svého blaha i utrpení. Jsme si jisti, že vše, co je, spěje cestou k dokonalosti a že je naší povinností pomáhat si navzájem a na nás jako lidech záleží, kdy zmizí nejrůznější třenice politické, náboženské, bezpráví, zlo, vraždy, války, tyranie, podvody, úskoky, sobectví a bída, kdy vezmou za své. Je nedůstojné člověka šířit bolest, a proto šiřme milosrdenství, lásku, vzdělávejme se a učme i jiné.
Jest nám znám zákon karmy, dle něhož „kdo co seje, to i žne“, jest nám znám zákon znovuzrození a zákon pokroku. Toto vědomí nám svítí na cestu našeho života.
Tam kde sahá náš vliv, pracujeme na všestranném vzdělání a vyspění člověka. Nesmíme zanedbávat vezdejší život, ale upravit ho podle nejlepšího poznání a možností, aby splýval s věčnými zákony souladu a harmonie, neboť jsme přesvědčeni, že toto jsou zákony božské, neboť jsme přesvědčeni, že život budoucí bude pokračováním života tohoto.
Spiritismus se nám stal drahocenným světlem našeho života, uplatňujeme jeho poznání ve svém životě, přibývá nám radostí a štěstí. Spiritismus jest nám vědou, která správně zkoumána odkrývá vzácné poklady pro život člověka, rozšiřuje obzor jeho vědění, umožňuje přístup do sfér a říše příčin, do říše neviditelna, do pravé vlasti ducha.
Spiritismus jako věda učící o lidském duchu, řeší i otázky náboženské a jeho učení jest daleko hlubší, nežli chápe a chápat může zmaterializovaným rozumem.
Ve spiritismu se schází věda s náboženstvím, aby řešily veškeré otázky lidského života. Tam, kde se uplatňuje jen jeden faktor – věda nebo náboženství, vychovává se člověk jednostranný a z toho vyplývá nesprávný pohled na život, na okolí se všemi jeho následky. Usilujeme o všestranném vzdělání, pokroku, lepší úpravě života, vyšších ideálech.
Jsme daleci toho považovat vše za bernou minci, co se k věření předkládá, ať již to přichází z kterékoliv strany. Víra, která se u uvědomělého a duševně náležitě založeného stává podporou a vzpruhou, zvrhá se při slepém věření a bez náležitého podkladu v pověru, fanatismus a stává se brzdou a překážkou pokroku. Bezhlavá skepse i slepá víra jsou největšími nepřáteli lidského pokroku a rozvoje.
Náboženství bylo, jest a bude spiritistům věcí duše a nikdy ne věcí obřadů a ceremonií. Spiritisté pochopili, že oduševnění člověka nemůže se dít vnějšími způsoby a obřady, nýbrž vnitřním zasvěcením.
Na základě vlastních poznatků a sdělení spiritisté poznali, že za svůj život zodpovídají sami, že není nikoho, kdo by se postavil mezi ně a Boha. Každý sám svým životem si vytváří svůj osud.
Jsme přesvědčení o posmrtné existenci člověka, věříme v Absolutní spravedlnost, v Nejvyšší Dobro a Lásku, jako Prapříčinu všeho stvoření, jako Dokonalost.
Náboženství spiritistů je prosto dogmat a planých formulí, je doplňováno vědou. Kdo zná sílu a moc koncentrace myšlenek, kdo chápe meditaci, rozumí vlivu modlitby, která ovšem nemůže a nesmí být odříkáním naučených vět, nýbrž vědomým zkoncentrovaným povznesením lidské duše. Kdo pochopil, že v člověku dřímají vzácné síly, může je rozvinout a použít k vlastnímu dobru.